#21 Bayern a Dortmund, klasika v uvozovkách
Marco Reus se o víkendu může dočkat prvního ligového titulu. A Německo se během pár dnů dozví, jak dál bude vypadat populární televizní pořad Sportschau.
Sobotní zápas Dortmundu s Bayernem (1:1) byl zajímavý, napínavý, vyprodaný, k vidění bylo i pár kontroverzních okamžiků. A skoro do omrzení jste z televizní obrazovky mohli slyšet, že se hraje der Klassiker, už stojedenáctý bundesligový.
S tímhle označením je to ale poněkud složitější. Tedy pokud slovu „klasika“ ponecháme jeho původní význam.
Bayern s Dortmundem rozhodně patří k tradičním klubům, dokládají to i letopočty založení – 1900 a 1909. Kdybyste ale ještě před takovými dvaceti roky pronesli, že jejich vzájemné duely jsou der Klassiker, fanoušci by vám nejspíš odpověděli pobaveným úsměvem.
Není náhoda, že tohle heslo na německé Wikipedii nenajdete.
Německý fotbal totiž žádnou skutečnou klasiku nemá. Nic, co by se rovnalo španělskému El Clásicu nebo naší rivalitě Sparty se Slavií. Tedy zápasu, který dlouhodobě, v každém roce a za každých okolností budou ve velkém sledovat i příznivci ostatních týmů.
Důvodem je právě odlišná historie.
Německý fotbal se až do roku 1963, kdy byla založena Bundesliga, rozvíjel výhradně na regionální úrovni. V lokálních soutěžích, jejichž šampioni se následně v jakémsi play off utkávali o titul.
Vznikaly tak dlouholeté místní rivality, třeba francké derby Norimberku s Fürthem, Revierderby Schalke versus Dortmund, mnichovské derby Bayernu s TSV 1860, Frankfurt proti Offenbachu atd. Svoje velké zápasy měla i NDR.
Ale v Hamburku málokoho zajímaly výsledky z Bavorska a v Porýní zase nevěděli skoro nic o berlínském fotbale. Novináři psali pouze o „svých“ klubech, fanoušci neznali hvězdy z jiných částí Německa.
To změnila až Bundesliga.
Mnohé tradiční rivality v té chvíli vzaly zasvé, protože jejich aktéři najednou nehráli stejnou soutěž. Potkávali se jednou za pár let.
V nové celostátní lize se začínalo od nuly. Nějaký čas navíc trvalo, než se zformovaly silné kluby a ty, na něž zbude spíš role komparsu. Ostatně úvodních sedm let měla Bundesliga sedm různých šampionů!
První zápas, jemuž se dnes říká der Klassiker, se hrál dokonce až 16. října 1965. Dortmund zvítězil v Mnichově 2:0, ještě na Grünwalder Stadionu.
Pro srovnání: historie El Clásica se píše od roku 1902.
Počátkem 70. let pak Dortmund na čtyři sezony sestoupil a zdálo se, že pokud nějaké bundesligové soupeření získá punc výjimečnosti, budou to střety Bayernu s Mönchengladbachem. Platilo to možná deset let, než se porýnský klub zavrtal do průměru.
BVB se do Bundesligy vrátil v roce 1976, ale ještě dlouho se pohyboval v jiném světě než Bayern. Zatímco v Mnichově se pravidelně hrálo o titul i evropské trofeje, Dortmund se umístění v TOP 3 dočkal až v roce 1992.
Kdepak nějaký der Klassiker.
Dortmund nebyl pro Bayern vyrovnaným soupeřem, ale ani tím nejčastějším. Tahle pozice v 90. letech ještě patřila HSV, Kölnu, Brémám, Stuttgartu, Mönchengladbachu, Frankfurtu.
V roce 1995 a 1996 získal BVB první bundesligové tituly, vyhrál i Ligu mistrů a jeho role se začala pomalu měnit. Ovšem teprve za Jürgena Kloppa se vžilo marketingové označení der Klassiker.
Od té doby jsou Bayern s Dortmundem jedničkou a dvojkou německého fotbalu. Hlavními rivaly. Potvrzují to domácí i zahraniční úspěchy, ekonomické výsledky, mediální zájem, počty fanoušků.
Vzpomínám si, že když jsem předloni, jednou v sobotu, šel s berlínskou kamarádkou na pivo ve Friedrichshainu, naprosto nefotbalové čtvrti, měli jsme štěstí až na pátý pokus. Všude jinde bylo narváno, protože zrovna hrál Bayern s Dortmundem a před velkými obrazovkami v lokálech nebylo k hnutí.
Možná to tedy není der Klassiker v pravém smyslu, ale určitě je to zápas, který zajímá většinu Německa a o němž se mluví tak o den déle než o jiných.
Heidenheim šlape vodu
Pokud některý klub postoupí do Bundesligy úplně poprvé, případně po hodně dlouhé době, čeká ho jedna ze tří variant možného dalšího vývoje:
▪️ Zachytí se drápkem a mezi elitou zůstane, minimálně několik let. Dokáží to nejen nováčci s velkokapitálem v zádech, jako v době poměrně nedávné Wolfsburg, Hoffenheim a Lipsko. Už čtrnáctou sezonu v řadě kroutí Augsburg, což v roce 2011 asi málokdo čekal. Na dobré cestě ho napodobit je Union Berlín.
▪️ Okamžitě sestoupí a je spíš překvapením, když se ještě dokáže vrátit. V tomhle tisíciletí si tím prošly Ulm, Paderborn, Braunschweig, Fürth, Darmstadt, další na řadě je zřejmě Kiel.
▪️ Nováčkovským nadšením se v první sezoně udrží, ale pak přijde pád. Kolikrát spojený s tím, že klíčoví hráči si v Bundeslize udělají jméno a jdou za lepším. Tenhle příběh dobře znají v Ingolstadtu a Unterhachingu, při posledním pobytu mezi elitou si ho prožily i tradiční kluby Kaiserslautern, Düsseldorf, Hannover, Karlsruhe.
Loňský sympatický nováček 1. FC Heidenheim teď bojuje o to, jestli ho potká varianta první, nebo spíš třetí.
Po premiérovém ročníku, kdy se dokonce kvalifikoval do Konferenční ligy, to vypadá, že začal šlapat vodu. Nevyhrál už sedmý bundesligový zápas v řadě. Z vítězství se naposledy radoval 28. září, před víc než dvěma měsíci, a v tabulce mu aktuálně patří šestnáctá, barážová pozice.
Příští soupeř? Bayern...
Ale i kdyby to nevyšlo a sezona skončila sestupem, minimálně dvě události zůstanou v klubové kronice zapsané ozdobným písmem.
Domácí zápas s Chelsea (čestná prohra 0:2) minulý čtvrtek a jemu předcházející velký článek na webu The Athletic, tedy i The New York Times. Mnohem zvučnější kluby si o něčem takovém můžou nechat zdát.
Sebastian Stafford-Bloor
Dočká se Reus titulu?
Bylo to velké téma letošního finále Ligy mistrů, nejen z německého pohledu. Dočká se Toni Kroos posledního z mnoha klubových titulů, nebo poprvé zvedne velkou trofej nad hlavu notorický smolař Marco Reus?
Dopadlo to podle očekávání, dalo by se říct. Z ušatého poháru se radoval Real Madrid a s ním tedy i Kroos.
Rok 2024 však může pro pětatřicetiletého Reuse pořád skončit happy endem. V létě totiž z Dortmundu odešel do Los Angeles Galaxy v MLS, a zatímco Lionel Messi, s přehledem největší hvězda soutěže, už má dovolenou, on s mužstvem postoupil do finále ligy.
V boji o titul ho čekají New York Red Bulls.
Otázkou je, zda v sobotu Reus nastoupí. Ve finále konference proti Seattle Sounders po poločase střídal kvůli zranění přitahovačů...
V Americe zatím skóroval jedinkrát, při debutu 25. srpna proti Atlantě. V následujících pěti zápasech základní části a čtyřech duelech play off si připsal pouhé dvě asistence.
Do MLS však neodcházel bořit ofenzivní rekordy. Šel si pro první ligovou trofej kariéry – a teď mu zbývá poslední krůček.
Bitva o televizní práva
Soupeření velmi důležité pro budoucnost německého fotbalu se aktuálně odehrává v zákulisí: draží se patnáct domácích balíčků audiovizuálních práv pro roky 2025-29, v celkové hodnotě 1,1 miliardy eur.
Kompletně zveřejněné mají být na ligovém shromáždění, ale do médií už prosákly první výsledky.
V principu se pro německé fanoušky mnoho nemění: pokud budou chtít sledovat živě všechny zápasy svého týmu, budou i nadále muset mít dvě předplatná, pro stanici Sky a streamovací platformu DAZN.
Patnáct balíčků existuje mj. proto, že zvlášť se draží každý vysílací čas. Tedy například pátek 19.30, sobota 15.30 (to se hrají současně čtyři až pět utkání), sobota 18.30 atd.
Pro nás je důležitější, kdo získá vysílací práva na free TV. Tedy která ze stanic, již můžete v Česku zdarma sledovat přes kabel nebo satelit.
Už teď je jasné, že druholigový šlágr (sobota 20.30) se z německého Sport 1 přesune na RTL.
Společně první i druhá Bundesliga nabízejí dva sobotní balíčky sestřihů, které mohou být odvysílány buď mezi 18.15 a 20.15, nebo mezi 19.15 a 20.15. Pokud by veřejnoprávní ARD nebyla schopna vydražit první variantu, zřejmě by to znamenalo konec populárního pořadu Sportschau v jeho dosavadní podobě.
Ten běží od 18 do 20 hodin a jeho hlavní náplní jsou právě sestřihy ze dvou nejvyšších soutěží, přičemž Bundesliga startuje v 18.45.
Druhá varianta by se na ARD musela omezit na pětačtyřicet minut, protože od osmi večer se vysílají hlavní zprávy Tagesschau, a byť jsou krátké, s nimi prostě nelze hnout. Stejně jako fotbal nemůže přetéct dál do primetimu.
Upřímně, tohle by mi bylo dost líto.
Sobotní Sportschau je můj nejoblíbenější německý pořad, těsně před Místem činu.
Výročí týdne
Pro filmování a simulování má němčina svůj vlastní, poetický výraz. Schwalbe. Tedy: vlaštovka.
Mimochodem, za experta v téhle činnosti býval považován český záložník David Jarolím. V žebříčcích nejzdařilejších „vlaštovek“ byste jeho jméno našli hodně vysoko.
Kupodivu jeden z nejslavnějších nafilmovaných okamžiků má ale na svědomí trenér – Norbert Meier z Duisburgu. Předvedl ho 6. prosince 2005 v bundesligovém utkání s Kölnem.
V 83. minutě za stavu 1:1 se kouč dostal u postranní čáry do konfliktu se soupeřovým útočníkem Albertem Streitem. Chvíli si něco vyříkávali, pak se začali dotýkat čely. Už to bylo poměrně bizarní.
Vzápětí se Meier chytil za hlavu a sesunul se k zemi.
Sudí Manuel Gräfe reagoval rázně: Streita vyloučil a Meiera vykázal na tribunu.
Ještě na pozápasové tiskové konferenci se trenér pasoval do role oběti, ale když se objevily detailní záběry prokazující filmování, začal svá vyjádření mírnit a omlouvat se.
Bylo mu to však málo platné. Klub ho okamžitě propustil a Meier navrch dostal od svazu zákaz činnosti na tři měsíce plus pokutu 12 500 eur.
Konec kariéry to pro něj však nebyl. Dokonce se vrátil i do Bundesligy, kam v roce 2012 postoupil s Düsseldorfem. Pak přidal štace v Bielefeldu, Darmstadtu, Kaiserslauternu a Uerdigenu.
I když dvakrát dokázal se svými mužstvy postoupit do Bundesligy a dvakrát do druhé nejvyšší soutěže, nejvíc se stejně proslavil díky Kopfstoßschwalbe.
▪️▪️▪️▪️
✔ Bonus pro předplatitele
Vyrovnávaní se s minulostí není jednoduché nikdy. Také německý fotbal se ještě potýká s dědictvím nacismu: někdejší hvězdy opouštějí piedestal i v roce 2024, další se na něj naštěstí vracející.
Víc v dnešním příběhu.
Chcete dostávat newsletter pravidelně do mailové schránky? Stačí se tady přihlásit:
