#17 Dortmund mezi hororem a euforií

„Má trenér Nuri Sahin vaši důvěru i po porážce s Augsburgem?“

„A teď po vyřazení ve 2. kole DFB Pokalu?“

„A bude ji mít, i kdyby Borussia doma prohrála s Lipskem?“

Dotazy německých novinářů na šéfy Dortmundu byly v posledních týdnech celkem předvídatelné.

Těžko se jim divit. Po nadějném vstupu do sezony se BVB začalo krutě nedařit. Říjen sice začal kanonádou 7:1 v Lize mistrů proti Celtiku, jenže pak se všechno zašmodrchalo.

Aktuálně má mužstvo v Bundeslize tristní bilanci, když ze čtyř zápasů na hřišti soupeře vydolovalo pouze bod. Hůř je na tom jenom poslední Bochum. Naštěstí „domácí“ tabulku jasně vede, tam jako jediné frčí na sto procent.

V průběhu října se vytratilo i původní okouzlení novým trenérem Nurim Sahinem.

Zatímco po letní přípravě a prvních kolech si všichni pochvalovali, že tak skvělá atmosféra panovala v klubu naposledy v časech Jürgena Kloppa (tedy před deseti a více roky), teď si mnozí začali klást otázku, jestli šestatřicetiletý kouč s minimem zkušeností má na to, aby už teď vedl BVB.

Pro připomenutí: je to jeho první angažmá v Německu, předtím v roli hlavního trenéra působil pouze v tureckém Antalyasporu.

Jeho kompetence byla zpochybňována hlavně po porážce 2:5 na hřišti Realu v Lize mistrů. Šokující nebylo ani tak celkové skóre jako spíš vývoj utkání. Borussia ještě v 55. minutě překvapivě vedla 2:0, potom ale Sahin sáhl ke střídání, změnil rozestavení – a hra mužstva se úplně sesypala.

Následovala zmíněná porážka 1:2 v Augsburgu a vyřazení v poháru s Wolfsburgem, tam si BVB nechal rozhodující gól dát ve 117. minutě. Suma sumárum: tři prohry v rozmezí sedmi dnů.

Volný pád Dortmundu. Tak zněl minulý čtvrtek titulek na první straně magazínu Kicker.

„Hodně lidí slavících Halloween by si letos jako kostým mohlo vzít dres Borussie Dortmund. Tenhle horor je skutečný,“ stálo v úvodním komentáři. Následující hlavní text čísla se nesl v podobném duchu.

Šéfové sportovního úseku BVB – Sahinovi bývalí spoluhráči Lars Ricken a Sebastian Kehl – ovšem trvali na tom, že trenérovi pořád věří. Stále jsou přesvědčeni, že klubová legenda může být řešením na mnoho sezon. Jenom si všechno důležité potřebuje sednout.

Sahin je pracovitý, má smysl pro detail, na veřejnosti se chová jako absolutní sympaťák, neskrývá se za fráze, dokáže přiznat chybu.

A čistě pragmaticky: oba dobře vědí, že shánět adekvátní náhradu v listopadu by byla hodně těžká mise. Skoro nemožná. Ostatně takový Bayern s tím měl problém i na jaře, po konci sezony.

Navíc jedním z důvodů rozpačitých výkonů a mizerných výsledků je nebývalá zdravotní kalamita v kabině. V sobotu šel Sahin do domácího utkání s Lipskem sice s vědomím, že ani porážka ho nepřipraví o práci, ale taky pouze s dvanácti hráči áčka; zbytek kádru tvořili mladíci z třetiligové rezervy.

Kdo si však vsadil dvojku, ten vyhodil peníze oknem.

Borussia předvedla nejlepší výkon sezony, ačkoli v obraně zaskakovali dva záložníci a za nimi chytal náhradník. Nejen, že vyhrála 2:1 nad soupeřem, jenž v předchozích osmi kolech inkasoval jenom třikrát – předčila ho i ve všech relevantních statistikách.

Z hororu je najednou euforie.

A z požadavků odvolat trenéra Sahina pohled na tabulku, kde Dortmund má stejně bodů jako mistrovský Leverkusen a o tři víc než Stuttgart, v minulé sezoně druhý celek Bundesligy.

Happy end?

Ne. Ani náhodou.

Do Vánoc čekají Dortmund mj. velmi těžké zápasy s Bayernem, Leverkusenem a Frankfurtem. Po nich se novináři možná budou znovu ptát: „Má trenér Sahin stále vaši důvěru?“

Takový je zkrátka fotbal. Všude.

68 763 fanoušků v Berlíně

Druhá nejvyšší soutěž má za sebou nejpočetnější návštěvu aktuální sezony, když v sobotu večer na berlínský Olympiastadion dorazilo 68 763 fanoušků, aby shlédli zápas Herthy s Kölnem. Víc než čtvrtina jich podporovala hostující tým.

Zároveň je to druhá nejvyšší návštěva v roce 2024 – v březnu přišlo na duel Herthy s Schalke dokonce 69 156 lidí. Mimochodem, rekordem 2. Bundesligy je derby Hertha-Union z roku 2013, tehdy byl Olympiastadion téměř vyprodaný (74 244).

Kuriozní na sobotním utkání je, že když se oba týmy v Berlíně utkaly naposledy, bylo to před dvěma roky v Bundeslize, prodalo se „jenom“ 60 827 lístků.

Znovu se tak potvrdilo, že v Německu pád do druhé ligy neznamená, že fanoušci na svůj klub zanevřou. Naopak vědí, že právě teď potřebuje podporu víc než kdy jindy.

A třeba v březnu na zápase Herthy s Schalke po dvanácti letech padne i sedmdesátitisícová hranice.

Bochum našla kaskadéra

Kdysi se k týmu VfL Bochum přidávalo označení unabsteigbar. Tedy ti, co nikdy nesestoupí. Neboť v letech 1971-93 dokázal nepřetržitě uhájit bundesligovou příslušnost, často v posledním kole. Desetkrát tehdy skončil čtrnáctý nebo horší, nejlepším umístěním byla osmá příčka.

Letos na jaře si v Porúří na tyhle časy určitě vzpomněli. Ačkoli domácí zápas baráže s Düsseldorfem prohráli 0:3 a každý je odepisoval, stejně se v odvetě zachránili.

Unabsteigbar.

Teď se zdá, že je štěstí začíná opouštět.

Po devíti kolech a čerstvém výprasku 2:7 ve Frankfurtu je VfL poslední s jedním bodem. Na příčku zajišťující záchranu ztrácí sedm bodů.

Trenér Peter Zeidler, který přišel v červenci, byl vyhozen už před dvěma týdny. Náhradu však klub nesháněl nijak rychle. Problém byl v tom, že seznam příštích soupeřů naháněl docela hrůzu: Bayern, Frankfurt, Leverkusen, Stuttgart.

Poslat do takové série nového trenéra by pro něj bylo likvidační.

Po sobotě už VfL adepta na kaskadérskou misi zvanou záchrana má. Stal se jím šedesátiletý praktik Dieter Hecking, naposledy sportovní ředitel druholigového Norimberka.

V Bundeslize odkoučoval 418 zápasů, jasně nejvíc z aktuální trenérské sestavy (druhý je Marco Rose z Lipska se 171 duely).

Bude to ale Bochumi stačit?

Násilí a chaos v Rostocku

Hansa Rostock je posledním mistrem bývalé NDR a dosud i nejúspěšnějším východním klubem v nových časech (nebudeme-li počítat RB Lipsko, produkt 21. století). V Bundeslize strávil dvanáct sezon a v ročníku 1991/92 dokonce v PMEZ porazil Barcelonu.

Aktuálně však hraje pouze třetí ligu a víc než sportovními úspěchy na sebe upozorňuje problémy s fanoušky.

Naposledy předminulý víkend, kdy skupina ultras kameny a pyrotechnikou napadla vlak s příznivci Rot-Weiss Essen.

Scéna jak z 80. let.

Začátek zápasu se kvůli tomu musel o půl hodiny odložit.

Klub má s radikálními příznivci problémy dobrých třicet roků. Ostatně každý domácí zápas se koná za masivního dohledu policejních složek a při některých venkovních utkáních (jako v minulé sezoně v Berlíně) pořadatelé z bezpečnostních důvodů snižují kapacitu stadionu.

Část příznivců Hansy více či méně otevřeně projevuje pravicově extremistické postoje, provokuje transparenty a po městě můžete najít spoustu samolepek v klubových barvách s nacistickou tématikou. Někteří fanoušci se celkem hrdě hlásí k rasově motivovaným útokům, jež Rostock zažil v roce 1993.

I proto jednu z největších rivalit v době působení ve 2. Bundeslize měla Hansa s levicovým FC St. Pauli.

Jde o tak vlivnou a početnou skupinu fanoušků, že vedení klubu nemá – podle mínění řady pozorovatelů – odvahu proti nim rázněji zasáhnout.

Mnoho na tom nezměnil ani incident s vlakem z Essenu. O pár dnů později proto rezignovalo pět členů dozorčí rady, většinou dlouholetých, kteří netouží být dál spojování s násilnými projevy části příznivců a rasistickými urážkami na tribunách i v internetových diskusích.

„Byla překročena červená čára. Apelujeme na všechny členy, fanoušky a lidi pracující pro klub, aby se na pár vteřin zastavili a zamysleli se nad tím, co se stalo,“ uvedli v prohlášení.

Po jarním sestupu, následném pádu do spodní části třetiligové tabulky a nedávné výměně trenéra to jenom podtrhuje chaos v organizaci někdejšího východoněmeckého fotbalového lídra.

Výročí týdne

Konec druhé světové války znamenal pro Německo všechno možné, jenom ne jistotu, co bude dál. Pochopitelně se to týkalo i fotbalu.

Poslední „válečný“ zápas se konal 23. dubna 1945 v Mnichově, těžce poničeném spojeneckým bombardováním a očekávajícím příjezd rychle postupující americké armády. Mimochodem, Bayern v derby vyhrál 3:2 nad TSV 1860.

Dalšího víc než půl roku se v Německu žádný soutěžní duel nehrál. I proto, že všechny organizace fungující v době nacismu byly automaticky rozpuštěny, což se týkalo rovněž sportovních svazů a oddílů.

Zatímco v sovětské východní zóně u toho zůstalo, v západních oblastech se po čase tradiční kluby směly probrat k životu, i pod původními názvy.

S nápadem založit novou ligu přišli tři kurážní funkcionáři ze Stuttgartu – a snažili se pro něj získat americkou okupační moc, bez jejíchž razítek by se v těch časech neobešli.

Kupodivu dostali svolení téměř hned. A tak vznikla Oberliga Süd, do níž se smělo přihlásit šestnáct klubů z Bavorska, Hesenska a Bádenska-Württemberska.

První poválečné soutěžní utkání se uskutečnilo 4. listopadu 1945 a VfB Stuttgart v něm před šesti tisícovkami diváků porazil Karlsruher FV 3:1.

Na poslední zápas sezony proti Norimberku, kdy VfB rozhodl o celkovém prvenství, už přišlo padesát tisíc lidí.

V sezoně 1945/46 získaly svolení pořádat fotbalové soutěže pouze svazy na územích okupovaných Američany a Francouzi, tedy fungovaly Oberligy Süd, Südwest a Berlin. V britské a sovětské zóně byl vrcholový sport zatím zapovězen.

I proto se na jaře 1946 německý titul ještě neuděloval. Stejně jako o rok později.

▪️▪️▪️▪️

Chcete dostávat newsletter pravidelně do mailové schránky? Stačí se tady přihlásit: