Jak těžké může být sportovní odcházení
Mohli už s klidem oznámit, že prodají kravku a znovu nezasejou. Místo toho Jaromír Jágr netuší, jestli chce dál hrát hokej, a Cristiano Ronaldo si ničí pověst i v očích těch, kdo mu vždycky přáli. Protože končit není snadné. Pro nikoho.
Kanadský hokejista Gordie Howe si to 3. června 1980 namířil do kanceláře vedení klubu Hartford Whalers, aby generálnímu manažerovi Jacku Kelleymu prozradil, jak to dál vidí se svou jedinečnou kariérou.
„Ještě rok chci hrát. A dělat k tomu asistenta trenéra,“ navrhl útočník, kterému sice bylo 52 let, ale v poslední sezoně NHL odehrál všechna utkání, připsal si slušných 41 bodů (15+26) a střelecky se prosadil i v play off.
„Sorry, Gordie, už chceme dát šanci mladším,“ odpověděl mu Kelly.
„No, tak si trhněte. Končím,“ odsekl překvapený Howe.
Kelly pro jistotu hned na druhý den svolal tiskovou konferenci, kde velkou novinu oznámili.
Howe byl přístupem Hartfordu rozčarovaný. Cítil se okradený o největší privilegium sportovce, o svobodné rozhodnutí, kdy a jak ukončí kariéru. Před novináři však zachoval dekorum. „Cítím v sobě touhu dál hrát profesionální hokej, ale nevím, jestli by mi vydržela celý rok. A já se nechci loučit uprostřed zimy,“ řekl do mikrofonů.
Dřív vtipkoval, že do důchodu půjde jako každý normální člověk, v pětašedesáti. A teď se cítil zaskočený tím, že je konec.
On, symbol sportovní dlouhověkosti.
Není divu, že ze scény se nelehce odchází i těm, kdo toho v kariéře stihli o něco míň.
Třeba královsky placenému náhradníkovi Cristianu Ronaldovi, který chce na trávníku vydržet až do EURO 2024. Nebo Jaromíru Jágrovi, jehož rozlučkové turné trvá už skoro pět let, od chvíle, co dal sbohem NHL.
