#12 Trabant se rozjel směrem do Bundesligy

K nejpošetilejším prognózám patří cokoli zásadního vyvozovat po odehraných sedmi kolech, v jakékoli soutěži.

Přesto: největším překvapením druhé Bundesligy je průběžné druhé místo 1. FC Magdeburk, který za sebou nechává slavnější, bohatší i ambicióznější kluby.

Zatím neprohrál jediný zápas a po sobotním vítězství 2:1 v Darmstadtu, které uhájil i v deseti, uznal jeho kvality domácí trenér Florian Kohfeldt: „Pro mě je Magdeburk jedním z adeptů na postup do Bundesligy.“

Jako by až teď mužstvo ze Saska-Anhaltska nastartovaly jarní oslavy padesátého výročí triumfu v Poháru vítězů pohárů (příběh z roku 1974 si můžete přečíst tady).

Současná druhá příčka je zároveň nejlichotivějším umístěním Magdeburku od zániku NDR, tedy za posledních téměř pětatřicet let. Tehdejší politické i ekonomické změny na něj totiž dopadly tvrdě jako na málokterou sportovní organizaci z východního Německa.

Klub, který nejen získal PVP, ale byl i trojnásobným mistrem NDR, sedminásobným vítězem národního poháru a doma hrál například proti Barceloně s Diegem Maradonou, po roce 1991 opustil profesionální fotbal.

Potácel se na amatérské úrovni, v některých sezonách byl rád, když na něj chodily čtyři stovky diváků.

V roce 2002 byl dokonce nucen vyhlásit insolvenci. Největší sportovní pád přišel o deset let později, kdy skončil v Regionallize Nord poslední a měl spadnout do páté ligy.

Naštěstí svaz tehdy provedl reorganizaci nižších soutěží. Založil novou regionální skupinu Nordost, kam byl přeřazen i Magdeburk.

O tři roky později už byl ve třetí lize a v roce 2018 se, aspoň nakrátko, podíval do druhé Bundesligy. Teď tam kroutí třetí sezonu v řadě. Byť na jaře až do posledních kol bojoval o udržení, prožívá nejlepší období své moderní historie.

I díky tomu, že se dokázal vnitřně stabilizovat. Ostatně ne každý tým na jeho úrovni se může chlubit, že čtvrtým rokem důvěřuje stejnému trenérovi. A že během šesti let navýšil rozpočet o 150 procent.

Štěstí má také v tom, že počátkem tisíciletí město odsouhlasilo výstavbu nového stadionu, tudíž FCM je doma ve velkorysé Avnet Areně. V průměru na zápasy chodí 25 tisíc diváků, což na čtvrtmilionové město není špatná vizitka.

Téměř 3000 jich pak pravidelně podniká výjezdy na venkovní utkání, tohle číslo můžou závidět i na leckteré bundesligové adrese.

Teď by se mělo dalších deset milionů eur investovat do modernizace stadionu, hlavně vylepšení kabin, tréninkových ploch a mládežnického centra. Výhledově by rovněž měla být kapacita zvýšena na 35 tisíc.

Zkrátka tak, aby byl připraven na Bundesligu.

Otázkou zůstává, jestli a kdy se to podaří. Oficiálně si zatím klub nedělá přehnané ambice. Pro začátek by se chtěl usadit v horní třetině tabulky a teprve pak zkusit zaklepat na dveře německé elity.

Pokud uspěje, spolková země Sasko-Anhaltsko se stane předposlední, kam Bundesliga zapíchne svou vlaječku.

Šlágr podzimu by se vyprodal pětkrát

Distribuce vstupenek na Bayern pro fanoušky, kteří nejsou členy klubu, funguje tak, že při spuštění předprodeje si zadáte požadavek (Anfrage), přijde vám e-mail, že je vyprodáno, ale pár dnů před utkáním budete mít šanci využít místa těch, kdo se z nějakého důvodu nezúčastní.

Když se v létě rozlosoval nový ročník Bundesligy, dorazilo do Mnichova 351 tisíc žádostí na podzimní šlágr s Leverkusenem! Tedy zhruba pětinásobek kapacity Allianz Areny.

Bayern musel možnost zadávání požadavků zastavit už 25. července, jak informoval Kicker.

Je to zájem srovnatelný s jarními duely Ligy mistrů proti Arsenalu a Realu. Na bundesligové utkání přijde běžně 200 tisíc žádostí, ale ty se nemusí stopnout dva měsíce předem, jako teď v případě souboje s aktuálním šampionem.

Kdo se dostal na tribunu, ten se v sobotu mohl na vlastní oči přesvědčit, že Bayern je znovu při síle a dokáže zahrát i na kvalitnější soupeře, než jsou Kiel nebo Záhřeb. Sice nakonec s Leverkusenem pouze remizoval 1:1, ale v utkání jasně dominoval.

Tohle bude mimořádně zajímavá sezona. A zájem o lístky do Allianz Areny znovu prudce poroste.

Nový stadion Herthy je zase blíž

Už dlouho sní Hertha o vlastním stadionu a zdá se, že po vyjádření příslušné komise berlínského Senátu z minulého týdne nabrala myšlenka reálnější obrysy.

Nový stánek by měl stát nedaleko Olympiastadionu, na Jesse-Owens-Allee, a měl by mít kapacitu 50 tisíc míst. Pochopitelně půjde o čistě fotbalovou arénu, bez atletické dráhy.

Padesát tisíc je zhruba průměrná návštěvnost Herthy, ať už hraje první nebo druhou Bundesligu. Počítá se však s tím, že nejatraktivnější zápasy (v případě účasti mezi elitou jsou to duely s Unionem, Bayernem, Dortmundem a za lepších časů i s Schalke) by se mohly dál hrát na Olympistadionu.

Ve vlastní aréně by měla panovat nejen lepší atmosféra, přeci jenom Olympiastadion byl postavený před téměř devadesáti roky a nepočítalo se, že by měl sloužit především fotbalu, ale i provoz by měl být méně nákladný.

Aktuálně platí Hertha městu, které je vlastníkem, za každé utkání 125 tisíc eur.

Architektonickým vzorem pro novou arenu by měla být slavná La Bombonera, domov argentinské Bocy Juniors.

Místní politici mají definitivně plán výstavby posvětit na jaře, stadion by v ideálním případě měl být hotový v roce 2030.

Ale u Berlína nikdy nevíte. Jenom vzpomeňte na nové letiště, které se otevřelo s osmiletým zpožděním.

Kebab a německý fotbal

Světový šampion Lukas Podolski sice ještě dohrává kariéru v rodném Polsku, v týmu Górnik Zabrze, ale zároveň už několik let podniká, a to velmi úspěšně.

Zatím nejvíc mu vycházejí investice do kebabu, což je oblast, kde byste spíš čekali iniciativu od hráčů tureckého původu. Společnost se jmenuje Mangal Döner, ale jejím symbolem je značka LP 10, tedy fotbalistovy iniciály a číslo dresu.

Zatím má v Německu třicet stánků, nejvíc pochopitelně v Kölnu, kde strávil nejdelší část kariéry a našel tam domov. Troufl si však i do Berlína, dokonce do „malého Istanbulu“, jak se přezdívá okolí Kottbuser Tor v Kreuzbergu.

Vyzkoušel jsem na jaře za vás: cena 7,90 eur za klasický döner je z těch vyšších, zvlášť ve srovnání s okolní konkurencí, ale litovat nebudete. Fajn chuť.

Podolski tvrdí, že díky kebabu vydělal už víc peněz než fotbalem – a to byl hodně dobře placený, vedle Kölnu hrál např. za Bayern a Arsenal. Nespoléhá pouze na pouliční prodej a rozvoz, dostal se i do sítě německých supermarketů REWE.

Jeho podnikatelskou story přinesl na jaře anglický list The Sun a jak mi vyprávěl kolega, který tam vede sportovní redakci, byl to nečekaně jeden z nejčtenějších textů za poslední rok.

Přesto se Podolského fast food nestal tím, co bychom s nadsázkou mohli nazvat hlavním kebabem německého fotbalu.

Když totiž reprezentanti při Euru dostali chuť na döner, neobjednali si ho od něj, nýbrž od berlínské firmy Hisar Fresh Food. Najdete ji taky v Kreuzbergu, u stanice S-Bahnu Yorckstraße.

Stánek není nablýskaný jako ty Podolského, ale při vstupu dovnitř pochopíte, že fotbalisté jsou tu opravdu jako doma.

Na zdi visí podepsané dresy Leroye Saného, Jamala Musialy a hlavně berlínského rodáka Antonia Rüdigera. Obránce Realu je štamgastem od dětství, kdy se tady pravidelně stavěl cestou z tréninku Herthy Zehlendorf domů do Neuköllnu.

A jak fotbalový kebab chutná?

Nevím. Když jsem se tu během Eura stavěl, byla venku pořádná fronta, a na rozdíl od Podolského ani neberou karty.

Na německých stadionech však döner dostanete pouze výjimečně. Důvod je prostý: není to úplně fast food co týče rychlosti přípravy. Prodej neodsýpá jako v případě klobás, sekané v housce nebo preclíků.

Udělat dobrý kebab je svého druhu rituál – tedy přesně to, co se nehodí k dlouhé frontě nervózních fanoušků.

Pravda, prodejce si může do stánku přivézt předem nakrájené maso. Viděl jsem to třeba v Dortmundu, skutečně to bylo rychlejší než postupné odkrajování kebabu z homole na grilu.

Ale chuť jsem na to neměl ani trochu.

▪️▪️▪️▪️

 Chcete dostávat newsletter pravidelně do mailové schránky? Stačí se tady přihlásit: